Můžeme pracovat s cookies,
ať víme, jak to na našem webu žije?

Aktuálně

2015: Pět let od ničivé povodně

Starostové některých obcí, kterými se před pěti lety prohnala povodeň, vzpomínají, bilancují
a hodnotí největší živelnou katastrofu poslední doby v Libereckém kraji. 
Fotografie pochází z archivu Libereckého kraje a z archivů postižených měst a obcí. Za poskytnuté snímky děkujeme!

BÍLÝ KOSTEL

Bílý Kostel nad Nisou

Povodně 2010, ohlédnu-li se, musím říct, že srpnové povodně nám daly mnoho zkušeností, které již nikdo nechceme v životě využít. Když si prohlížím fotografie, vůbec se mi nechce věřit, že jsme byli schopni veškerou tu spoušť dát zpátky dohromady. Povedlo se a teď budeme věřit, že nás to už nikdy nepotká.                                                                                          

Jiří Formánek, starosta

Bílý Kostel a následky povodně.

BRNIŠTĚ

Brniště pod vodou.

Vzhledem k tomu, že jsem v té době nebyl starostou ani zastupitelem budu opravdu stručný. Zasaženo povodní bylo celkem 102 domů, z toho 48 domů s většími škodami při využití dotace 30 tisíc Kč/rodinu. Obec uplatnila škody na svých budovách KD a MŠ v Brništi a knihovny u ZŠ ve Velkém Grunově u pojišťovny celkem za 200 tisíc Kč. Z dotací MMR ČR obec vybudovala v letech 2011 a 2012 celkem 6 nových mostů, lávek a propustků na Panenském potoce, v celkové částce téměř 10 milionů Kč.                                                                    

Ivan Pastorek, starosta 

ČESKÁ LÍPA

Česká Lípa

Povodně v roce 2010 nejvíce v České Lípě zasáhly přidružené obce Dobranov, Dolní Libchavu, částečně Žizníkov. Přímo ve městě pak povodně zasáhly především městský stadion a také zahrádkářkou kolonii v části města Holý vrch. I když byla voda rozlitá na mnoha místech, paradoxně nedošlo k velkým škodám na městském majetku, samozřejmě škody na majetku obyvatel byly velké. V České Lípě jsme měli štěstí, že se městem neprohnala povodňová vlna, která ničí vše, na co přijde, ale voda stoupala postupně. Opravit po povodni se musely především dva mosty (lávka mezi přidruženými obcemi Vítkov a Heřmaničky byla nahrazena novým mostem, a také mostky v Písečné), bylo potřeba zlikvidovat škody na atletické dráze stadionu a komunikaci u stadionu, která byla poničená vodou. Při povodních se město potýkalo s tím, jak nejlépe občany v zatopených oblastech informovat. Díky dotaci z Operačního programu životní prostředí byl v roce 2014 nainstalován ve městě monitorovací a varovný systém. Jedná se o čidla, která sledují hladinu vody a zároveň hlásiče, které jsou umístěny nejen ve městě, ale ve všech přidružených obcích. Město tak má o hladinách přehled 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Zaplavené hřiště v České Lípě dne 8.8.2010

Největším paradoxem povodní v roce 2010 bylo to, že dobrovolní hasiči z Dobranova, kteří pomáhali jiným odstraňovat následky povodní, sami byli často zcela vyplaveni. Občanům se dostalo také humanitární pomoci z jiných měst, Českolipané však byli solidární i k sobě navzájem. Díky zájmu lidí byl těsně po povodních zřízen účet veřejné sbírky pro ty, které povodeň nejvíce poznamenala.                                                                     

Romana Žatecká, starostka 

ČERNOUSY

Zaplavená fabrika v Černousích. Při povodni ve dnech 7. 8. – 10. 8. 2010  došlo ke značným škodám na obecním  majetku, víceúčelovém domu, místních
 a  krajských komunikacích, veřejném  osvětlení, mostků. V obci bylo zatopeno  celkem 29 obytných domů, kde také došlo  ke značným škodám.

 Nejvyšší zaznamenaný vodní stav:
 328 - dne  7. 8. 2010

Přívalová vlna poškodila závod Lineta v Černousích, zubní ordinaci, hasičárnu ve Vsi, domy, odnášela automobily a vyvracela stromy. Zaplavila zahrady a odnesla dřevo, kmeny stromů, dopravní a informační značení, ploty. Dne 8. 8. 2010 v obci stále trvá 3. stupeň povodňové aktivity, ale komunikace začínají být opět průjezdné. Zahajují se úklidové práce, probíhá příjezd dobrovolníků, Armády ČR a přísun humanitární pomoci. 

Na stavbě je viditelná čára značící, kam sahala záplavová vlna. Černousy.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří pomáhali při samotné povodni, následně se podíleli na odstraňování následků a pomohli nám při obnově obce Černousy po povodních.

Miroslav Richter, starosta

CVIKOV

Povodeň v srpnu 2010 poškodila majetek ve Cvikově a v obcích Lindava a Svitava. Bohužel při této povodni došlo i ke ztrátě na lidském životě. Utopil se jeden rekreant, který se snažil přejít potok po mostě a byl stržen povodňovou vlnou.

Cvikov

Na katastrálním území Cvikova došlo k poškození 17 mostů a lávek v majetku města. Byly poškozeny místní komunikace a komunikace LK. Město Cvikov svůj majetek do 3 let opravilo
s pomocí dotace z MMR. Bohužel do dnešního dne nebyla opravena komunikace v majetku LK ze Cvikova do Lindavy, kde jsou do dnešního dne poškozeny propustky a komunikace, je v havarijním stavu.
Pokud bych měl  hodnotit i pozitivní stránku povodně, tak to byla obrovská vlna solidarity s občany postiženými povodní. Bylo nám doručeno velké množství materiální a finanční pomoci. Našlo se mnoho dobrovolníků, kteří při odklízená následků povodně přijeli pomáhat z mnoha míst naší republiky.                                                                                                     

Jaroslav Švehla, starosta

DUBNICE

Dubnice

Jindy poklidný Dubnický potok protékající napříč celou obcí se během povodní v roce 2010 změnil v dravou řeku. Na celé řadě míst vystoupil ze svého koryta a rozlil se do okolí. Několik domů stojících v blízkosti potoka bylo zatopeno. Voda s nánosy bahna poničila domy, zahrady i zahrádkářskou kolonii.
Povodně v roce 2010 nás upozornily na nedostatky v údržbě Dubnického potoka a absenci protipovodňových opatření. Obec v roce 2012 na vlastní náklady přestavěla mostek, který neumožňoval dostatečný průtok vody, která přišla v roce 2010. V současné době jednáme se správci Dubnického potoka – Lesy ČR s. p. o potřebných úpravách, které by do budoucna ochránily místní občany a jejich majetek před velkou vodou.          

Jarmila Čmugrová, starostka

FRÝDLANT

Frýdlant 9.8.2010

Povodně v roce 2010 byly jednoznačně velkou zkázou, zároveň se ale ukázaly být i velkou příležitostí. Příležitostí poznat kdo je kdo a příležitostí ukázat, jak je kdo připravený. Ten kdo připravený byl, totiž dokázal nejen odstranit povodňové škody, ale dokázal své město či obec také připravit na další případné povodně a v neposlední řadě investovat s nadhledem. Krátce a jednoduše – ti, kdo měli vizi, mají dnes pět let po povodni město nebo obec daleko hezčí a připravenější, než tomu bylo před srpnem roku 2010.                                          

Dan Ramzer, starosta

HABARTICE

Na povodňovou katastrofu se lidé dívají ve třech pohledech. Všichni, nejen postižení přímo vodou na majetku, ale i ti co vše sledovali, si museli uvědomit, jak je člověk ve své podstatě bezmocný proti přírodě.

Koryto potoka v Habarticích, kde obvykle teče 20 cm vody.Všichni si uvědomili, že tak, jak se chováme my k přírodě a ke svému nejbližšímu okolí, se nám vrací. Tady jen jedna z mnoha a možná pro někoho banalita – nedostatečné obdělávání polí, které naši obec obklopují. Pole, které jsou jen vysávána a jsou z nich pouze desky, které v minulosti při dostatečně hluboké orbě zachytávala vodu a ta se pak nesplachovala do obce. Nebyla pro obec takovým nebezpečím jako dnes.
Posledním, a opět to může být jen můj postřeh a názor, že až když je člověk pokořen, se začne ke svému okolí a i k sousedům chovat lidsky a s ohledem.
S mým názorem nemusí každý souhlasit, ale to také nechci.      

Stanislav Briestenský, starosta 

HEJNICE

Hejnice - Štěpánkovi, srovnání při povodni a po ní.

Povodně pro Hejnice znamenaly mnohé. Oproti sousední Raspenavě nebo obcím dále po toku, nenapáchaly takové škody na větším území města, z důvodu rozložení zástavby spíše na okolní kopce a svahy. I tak ale dokázaly část města silně poškodit a hlavně zasáhnout životy a vědomí spousty místních občanů. Stále i nyní, při silnějším dešti, se lidé v okolí řeky nebo potoků cítí nesví a často kontrolují stav vody. Materiální škody se snad nějakým způsobem podařilo opravit. Někde to bylo bez problémů, hlavně na městském majetku nebo na majetku Lesů ČR, někde to bylo a je doposud s velkými obtížemi a dohadováním – majetek Povodí Labe nebo Libereckého kraje.

Většina z nás do toho spadla, aniž by tušila, co může a co nemůže v souvislosti s likvidací povodně a jejich následků. Nyní bychom spoustu věcí řešili jinak, ale to už nyní nelze. Proto nejsou v Hejnicích tak patrné práce na rekonstrukcích po povodni, které by město posunuly někam vizuálně jinam, tak jak je to například ve více postižených obcích.

Hejnice_Bezručovka. Před opravou a poté.

Jinak i po letech člověk nenachází slov při poděkování za obrovskou vlnu solidarity, která se mezi občany naší země a sousedních států našla a pomohla hlavně obyčejným lidem z Hejnic. Mě osobně však mrzet nikdy nepřestane, že tuto potřebu neměli nikdy tehdejší politici tohoto státu nebo kraje, kteří se zde jen uměli vždy hezky usmívat do kamer a objektivů, ale konkrétní pomoc celému regionu spíše jen slibovali… A je smutné, že někteří se ještě stále snaží přesvědčit občany, že oni jsou ti dokonalí.                                                     

Jaroslav Demčák, starosta

HEŘMANICE

Musím se přiznat, že jsem v té době uvažoval, že funkci starosty zabalím a skončím. Víte, když se o něco snažíte několik let a během jediného dopoledne vám to odnese voda, mám na mysli to, co jsme s našimi občany docílili, je v tom beznaděj. Ale pak přišel den, a to 9. srpna, kdy jsem svolal setkání s občany na 19 hodin. Ovšem ve stejný čas jsem poskytoval rozhovor televizi, a tak na mne museli čekat. Při příchodu na místo setkání jsem zažil něco nepředvídatelného – shromáždění občané začali tleskat a křičet: starosta... V té chvíli jsem si připadal jako hrdina v americkém filmu. A to byl pro mne velký impuls, tak jsem si řekl: „Dáme se společně do práce a uděláme si obec ještě lepší, než byla“.

Heřmanice

Během těch dnů jsem také víc poznával lidi, jaké mají povahy; odvaha, rozdávačnost a další kladné vlastnosti, ale také ty záporné jako je závist, posměch, chamtivost atd. Povodeň nám hodně vzala, ale také hodně dala. Hodně zkušeností a poznatků do dalšího života, ale také nové přátele, kamarády, kteří nám dali sílu a podporu do další etapy našeho života.
A proto děkuji vodní záchranné službě Nové Mlýny, všem hasičům, celníkům, policistům, vězeňské službě, vojenským útvarům, zdravotní službě, horské službě, nadacím, občanům, firmám, obcím, městům, krajům, politickým stranám, politikům, červenému kříži, občanským sdružením, charitě, církvi a mnoha dalším, kteří nám pomohli, jak materiálně, tak finančně, fyzicky a psychicky.                                                                                                

Vladimír Stříbrný, starosta

HRÁDEK NAD NISOU

Hrádek nad Nisou patří mezi města, kde jsou obyvatelé zvyklí na to, že se řeka čas od času dostane i mimo své koryto. Povodeň roku 2010 ale byla jednoznačně nejničivější, srovnatelná snad jen s velkou vodou v roce 1897. V paměti nám zůstávají nejen hodiny, kdy voda v řece stále stoupala a okamžiky, kdy se bojovalo dokonce i o holé životy, ale i dny a týdny, kdy se následky povodně likvidovaly. Pro mnoho obyvatel města to byly chvíle ještě těžší, než když museli před vodou utíkat k příbuzným nebo do škol. Na druhou stranu se ale ukázalo, kolik lidí je v takových chvílích ochotno pomoci. Dobře si ale vybavuji i období tří let po povodni. Bylo hektické, většinu času jsme trávili na stavbách a při související administrativě. Připočteme-li opravy, které prováděli správci vodovodů a kanalizací, rozsáhlou opravu břehů řeky na většině území města v režii Povodí Labe, tak se v Hrádku nad Nisou stavělo v míře, kterou obyvatelé do té doby nezažili.

Památný povodňový kámen v Hrádku nad Nisou.

Můžeme si přát, aby se již nic podobného neopakovalo. Jenže to je přání těžko splnitelné. Spíše musíme být připraveni na to, že žijeme u řeky a velká voda se prostě zastavit nedá. Byla realizována mnohá protipovodňová opatření. V Hrádku vznikl sklad integrovaného záchranného systému. Je potřeba nezapomínat, a to, co bylo vybudováno, stále udržovat funkční. A doufat, že období bez podobných událostí bude co nejdelší.

Josef Horinka, starosta (v roce 2010 místostarosta města)

CHOTYNĚ

Chotyně

Chotyně je úžasná, protože v momentě, kdy se přižene vichřice nebo přijde povodeň, mám kolem sebe velké množství lidí, s velkou chutí pomáhat. Naši hasiči, včetně celých rodin, pracovali neustále. I další spolky, místní obyvatelé a podnikatelé vám chtějí pomoci. Přijměte jejich pomoc, děkujte, případně zaplaťte, všechno se vám vrátí. Také se potvrdila stará lidová moudrost, že všechno špatné je k něčemu dobré. Díky dotacím z Ministerstva pro místní rozvoj se podařilo opravit všechny mosty a lávky v majetku obce a také se nám podařila vybudovat nová středová plocha pro sport a rekreaci.                                                    

Jana Mlejnecká, starostka

Celý příběh Chotyně z pera starostky Jany Mlejnecké si můžete přečíst zde: http://www.mikroreg.info/index.aspx?rub=171

CHRASTAVA

Povodně v Chrastavě.

Hrůzným písmem se zapsal do dějin Chrastavy 7. srpen roku 2010. Povodně, které zruinovaly podstatnou část města, byly největší v jeho historii. Tato, bez nadsázky, katastrofická událost vyvolala neuvěřitelnou vlnu solidarity a pomoci občanů a firem z celé České republiky i ze zahraničí, především pak z Německa, Polska, Švédska a Vietnamu. A sami Chrastavané se poznali navzájem tak, jak dosud nikdy. Ti, kteří měli štěstí a jejich obydlí nebylo poničeno
či přímo zničeno, pomáhali těm, kteří takové štěstí neměli. V těch dnech se celé město stalo jednou velkou rodinou.
V průběhu následujících pěti let se změnilo celé město. Byla opravena a vyčištěna koryta řek, opraveny silnice, od těch páteřních, po ty nejmenší. Znova byly vybudovány mosty a lávky včetně historického mostu secesního. Opět jsme postavili sportoviště, od fotbalového stadionu přes kuželnu, až po malá hřišťátka pro děti. Byla opravena mateřská škola, postaveny povodňové domy pro ty, kteří při povodních přišli o všechno. V Chrastavě se investovali stamiliony a vykonán byl obrovský kus práce. Ale strach obyvatel bydlících u Jeřice, Lužické Nisy a Vítkovského potoka když zaprší, již nikdy nezmizí.                                      

 Michael Canov, starosta

JABLONNÉ V PODJĚŠTĚDÍ

Poškozená hráz Marvartického rybníka v Jablonném v Podještědí. Srpnové povodně v roce 2010 způsobily  v Jablonném v Podještědí a přilehlých  obcích našeho katastru  škody na obecním  majetku, které byly předběžně odhadnuty  na 45 milionů korun. Velká voda postupně  výrazně poškodila některá vodní díla a  dokonce došlo k protržení hráze Kněžického  a Markvartického rybníka. Z tohoto důvodu  bylo nutné evakuovat 150 osob ze  zatopených nemovitostí, kterých bylo celkem 147 (jenom v části Markvartice jich bylo 66). Při této živelné pohromě jsme se setkali s obrovskou solidární pomocí různých organizací, firem a obyvatel z celé republiky. Obrovsky pomohli členové našeho Sboru dobrovolných hasičů, kterým vydatně pomáhal SDH ze středočeské obce Libiš.
Neprodleně po povodních  probíhaly opravy 4 mostních propustků v místech, kde šlo o jedinou přístupovou cestu k domům místních obyvatel. Další etapy obnovy poškozeného majetku byly realizovány v letech 2011 a 2012, kdy jsme dokončili 22 akcí - 18 mostů a mostních propustků, 1 opěrná zeď, 1 obecní dešťová kanalizace, 1 silnice v délce 2,5km a oprava místního koupaliště. Poslední akcí bylo dokončení opravy hráze a mostu Markvartického rybníka v roce 2014. Pro financování všech zmíněných stavebních prací, v celkové výši cca 50 milionů korun, byly využity různé  dotační prostředky a dary, které poskytlo MMR, SFŽP, Liberecký kraj, Člověk v tísni, Fond solidarity, SOLK  a další.

Jablonné v Podještědí

Po ničivých událostech, které naše město v novodobé historii nepamatuje, bylo snahou vedení města zlepšit zařízení varovných systémů před povodněmi a vybavit SDH moderní technikou. V roce 2012 byl nákladem 3 miliony korun doplněn systém bezdrátového rozhlasu o 20 hlásných míst (celkem jich nyní máme cca 100 ks), 13ks kamer a 4ks hladinových čidel vodních toků – společný projekt Mikroregionu Podralsko. Naši jednotku SDH jsme vybavili novým vozidlem SCANIA, v jehož vybavení nechybí  vodní člun, výkonné čerpadlo a motorové pily. Tato technika v hodnotě 6,6 milionů korun byla pořízena ze společného přeshraničního  projektu CÍL 3 města Jablonného, Cvikova, Osečné a německého Jonsdorfu.
Opakem těchto pozitiv jsou do dnešního dne stále neopravené hráze rybníka v Kněžicích a Ládenu (poškozeny v srpnu a září 2010), jejichž vlastníkem  je Úřad pro zastupování státu. Další nepříznivou zprávou je přístup velké části obyvatel bydlících v zátopovém území, kteří si do dnešních dnů nepořídili povodňové plány vlastníků nemovitostí.                        

Jiří Rýdl ,starosta 

KUNRATICE U CVIKOVA

Povodňový znak Kunratice Povodně v obci Kunratice u Cvikova v roce 2010 byly  největší přibližně za sto let a mnoho postižených lidí na
 to  nerado vzpomíná, i když za pomocí dotací si někteří o  trošku i polepšili opravou domu, či vybavením. Dnes je již  vše opravené a nikdo si nestěžuje na následky povodní. I  když to zní špatně, ale obec díky povodním získala dotace  na opravy všech mostů a komunikací, což Kunraticím moc
 a  moc pomohlo. Především jsme ale získali poznatky    potřebné k zajištění protipovodňových opatření a  zkušenosti, jak vše řešit při povodních. Jak se říká: “I to  špatné, je k něčemu dobré!“ A co symbolizuje povodně v  Kunraticích u Cvikova? Znak  obce, který jsem druhý den  obdrželi a máme ho zasklený.                       

Karel Minařík, starosta

 

MIMOŇ

Když jsem vídal reportáže nebo obrázky z katastrof, které zasahovaly jiné kraje, města nebo obce, ptal jsem se sám sebe: „Jak se zachováš Ty a Tvé okolí, pokud takové neštěstí postihne i Tvoje město?“ A pak to přišlo.

Parková úprava v okolí celého Panenského potoka v Mimoni se musela celá obnovit.

Byl jsem překvapen, s jak chladnou hlavou jsem tuto situaci přijal a nejen já. I okruh spolupracovníků začal pracovat s chladnokrevnou přesností, jako by se touto činností zabýval každý den. Nikdo nekoukal na únavu, čas, hnalo nás vědomí, že je nutné pomoci lidem v neštěstí. Potvrdilo se i přísloví, že v nouzi poznáš přítele. A že jich bylo a z jaké dálky. Úžasný poznatek, co dokáží lidé udělat sami pro sebe. Jen mě mrzí, že se tato jednota začne vytrácet s konsolidací krizových situací a netrvá v běžném životě.                        

František Kaiser, starosta 

NOVÉ MĚSTO POD SMRKEM

Při povodních v roce 2010 naše město, díky své poloze na horních tocích říček a v bezprostředním sousedství hor, výrazněji zasaženo nebylo. O to více pomáhali naši dobrovolní hasiči i ostatní občané v jiných místech Frýdlantského výběžku. Svými silami, ale i materiálními a finančními příspěvky. Pomáhali jsme především v blízké Raspenavě, ale i ve Višňové, Heřmanicích a Frýdlantu.
Při povodni 2010 došlo k poškození objektů ve výrobním areálu bývalé Textilany, k poškození některých mostů a k zatopení sklepů několika rodinných domů především v Ludvíkově, ale i v Novém Městě.      

Pavel Smutný, starosta

NOVÁ VES

Nová Ves Povodně 2010 naší obci hodně vzaly, ale  také hodně daly. Obec přišla o místní  komunikace, mosty,  lávky, sportoviště.  Každý občan, který měl  zaplavenou  nemovitost, přišel v mžiku o  vše. V tu dobu  si každý řekne:  A co bude  dál?Zavládne  panika a bezmoc. Posléze  všichni zjistí, že  v životě zvládli lecjaké  překážky. Vezmou
to  jako výzvu a pustí se  do odstraňování  škod.  Díky obětavosti druhých zjistí, že na to nebudou sami, že se najdou hodní lidé, kteří pomohou. Jedním velkým kladem z povodní je velké přátelství, které vzniklo díky této události. 

Pozitivum pro obec: opraveny mosty, lávky, místní komunikace, sportoviště a po pěti letech
i hlavní komunikace z Chrastavy přes Novou Ves do Mníšku.
O povodni se dá vyprávět hodiny a hodiny, poučeni jsme všichni, ale naše velké přání je, aby UŽ NIKDY v takovém rozsahu povodeň nepřišla.                                                

Renata Hajnová, starostka

 

OLDŘICHOV V HÁJÍCH

Oldřichov v Hájích

„Krizové situace dokáží vždy spolehlivě oddělit zrno od plev a já jsem strašně rád, že těch zrn bylo nespočetně více než plev. A všem zrnům děkuji a ještě jednou děkuji.“

Jaromír Tichý, starosta

Více o povodni v obci si přečtěte zde http://www.mikroreg.info/index.aspx?rub=169

OSEČNÁ

Ač jsme si v Osečné mysleli, že jsme na povodně připraveni, srpnové události roku 2010 nás přesvědčily o opaku.

Vedení města Osečná již před rokem 2010 mělo snahu budovat protipovodňová opatření. Podařilo se zrevitalizovat Mlékárenský rybník, celkově opravit Chrastenský rybník, jehož hráz byla v havarijním stavu a hrozilo protržení a těsně před velkou vodou roku 2010 byl zrekonstruován Jenišovský rybník včetně nouzového přelivu, který nám zde chyběl. Povodím Ohře byl v úzkých místech upraven tok Ploučnice. Nový správce toku Lesy ČR započaly s úpravou horní části Druzcovského potoka. Dále byl realizován projekt na ochranu občanů s cílem co nejdříve je varovat před hrozícím nebezpečím - do všech částí obce byly nainstalovány bezdrátové hlásiče, v kritických místech toku Ploučnice byla umístěna hladinová čidla s kamerovým systémem.

Vzhledem k předešlým úpravám vodních toků, vodních nádrží v majetku města a včasnému varování, došlo v Osečné při srpnových povodních 2010 „pouze“ k destrukci několika mostů a propustí a poškození komunikací. Nebylo potřeba evakuovat osoby, avšak zčásti zatopené domy byly zdejšími jednotkami dobrovolných hasičů a místními dobrovolníky zbavovány vody a bahna.

Na opravu některých z těchto poškozených objektů město získalo finanční podpory, pomocí kterých byly z větší části následky povodně odstraněny. Zdejší jednotka dobrovolných hasičů byla rovněž vybavena novým cisternovým vozidlem a dalším potřebným vybavením, zaměřeným nejen na boj s povodněmi, ale i dalšími živly.

V současné době máme ještě několik rizikových povodňových míst, na které se nesmí zapomenout a v co nejkratší době je musíme odstranit - jedná se o propust u Jenišovského mlýna a nezbytné úpravy břehů Ploučnice v Osečné a v Lázních Kundraticích. Dále je nutné neopomíjet průběžně odstraňovat překážky na tocích.

                                                                                                                                                        Jiří Hauzer, starosta

PERTOLTICE

V naší obci nevznikly tak značné škody jako v okolních obcích. Na soukromém majetku byly povětšinou vyřešeny pojistkou a podporou od státu. Díky dotacím a podpoře státu i kraje, byly opraveny do dvou let i závady na infrastruktuře (jeden propustek a dva mostky, části komunikací). Naše obec spolupracuje při častých povodních s obcí Višňová. Vlastně máme již po léta zažité, že když se „blíží voda“, naši hasiči se automaticky připravují na cestu právě do této obce a jejích částí. Tam pak pomáhají se vším, co je třeba. A to až do odvolání.

Opravený mostek u Marků v Pertolticích.Výstupem následného vyhodnocení všech vlivů, které se objevily při řešení celé krizové situace, bylo i zadání zpracování kompletní povodňové dokumentace (povodňový plán, manuál pro řešení krizových situací, apod.), zde byly z naší strany značné rezervy. Milé bylo také poznání, že se můžu jako starosta spolehnout nejen na „svoji“ jednotku dobrovolných hasičů, další členy sboru, ale též na spoustu občanů naší obce. Solidarita našemu regionu, která byla projevena vším možným, byla též velmi ceněna. Námi všemi. Zejména v tom prvním nárazovém období, při likvidaci škod.        

Viktor Podmanický, starosta 

RYNOLTICE

Psal se den 6. 8. 2010, byla sobota a já jsem byl v dopoledních hodinách na nákupech se svojí rodinou v Liberci, asi 20km od Rynoltic. Ano, počasí bylo nepříznivé, stálý déšť. Vybavuji si, že mi volal pan starosta a říkal, že potřebuje každou ruku a nohu, neboť Jítravou se žene voda, nejen ta, která se vylila z koryta Panenského potoka, ale i voda ze všech koutů této lokality, zejména z polí. Vzpomínám si, že mi říkal, že takové množství vody ještě nezažil. Proto jsem samozřejmě jel zpět do Rynoltic. Jaké bylo překvapení, když jsme zůstali v koloně aut na silnici 13 u města Chrastava, kde již dopravu řídila policie. Pohledem na pravou stranu, kde je obec Bílý Kostel a kde protéká řeka Nisa, jsem již začal tušit, že jsme se stali oběťmi přívalových povodní.
Přestože pan starosta i já dobře známe naši lokalitu, to, co jsem viděl, předčilo i dosud zpracovaný povodňový plán obce, který řeší pouze postup při rozvodnění Panenského potoka, od obce Jítrava do obce Rynoltice a dále na město Jablonné v Podještědí. Všude voda, voda, voda a k tomu i hysterie, panika a strach, co bude. Starosta společně s dalšími členy povodňové komise a dobrovolnými hasiči řešili situaci venku, já jsem koordinoval činnost z obecního úřadu, a to na základě aktuálních potřeb postižených občanů. Zároveň jsme se snažili vyjít vstříc i kolegům z více postižených lokalit tím, že jsme zprovoznili evakuační místo v místní škole. K večeru nás zachránilo, že déšť ustával a vyčerpaní občané a hasiči již jen sledovali, jak voda kulminuje a začíná se vracet do normálu.

Rynoltice

Po troše spánku jsme druhý den provedli kontrolu všech lokalit a začali odhadovat škody. Dále jsme se snažili našim postiženým dát alespoň prvotní informace a další pomoc. Byli jsme rádi, že jsme nestáli před rozhodnutím, zda některé objekty za přítomnosti statika nechat zbourat. Voda naštěstí jak rychle přitekla, tak rychle odtekla.
Co bych chtěl vzkázat svým následovníkům, kteří budou jednou ve stejné situaci, jako jsem byl já a bývalý starosta v roce 2010? Aby se seznámili s povodňovým plánem, je to kuchařka – návod, jak řešit krizové situace, dále je nutné, aby měli funkční a aktivní členskou základnu povodňové komise, aby byli psychicky odolní a perfektně znali svoji lokalitu a kritická místa. Bez těchto znalostí totiž nebudou schopni takovouto živelní pohromu řešit a minimalizovat její následky. V neposlední řadě jsou těmi, kteří se pak budou zodpovídat.

Miloš Sehnal, t.č.  místostarosta obce

Více o povodni v obci se dočtete zde http://www.mikroreg.info/index.aspx?rub=172

STRÁŽ POD RALSKEM

Na území města došlo k evakuaci tělesně postižené osoby z chovatelské kolonie. Evakuaci za pomoci rodiny provedla spolu se členy JSDH městská policie a dále k přirozené evakuaci 1 osoby, která žije v domě, který byl zatopen.

Povodeň zatopila místní garáže (pod zámkem), poté objekt firmy Renocar, objekt firmy Transcamion pana Pytlouna a objekt hasičské zbrojnice spolu s obytným domem a pekárnou. Dále byla zatopena zahrádkářská a chovatelská kolonie. V pozdních nočních hodinách povodeň zaplavila objekt vodního lyžařského vleku. Celkové škody dosáhly částky 10 483 944 Kč.

Po povodních byl zrenovován most přes Ploučnici, který je hlavním příjezdem do Stráže pod Ralskem a odstraněn starý most, který bránil volnému průtoku vody.

Jiří Vaněk, místostarosta

VIŠŇOVÁ

Višňová_Štern

K uctivému připomenutí těchto událostí je v první řadě nutné zmínit osobní hrdinství mnohých lidí, a to nejen při samotné povodni, ale zvláště po opadnutí vody a dolehnutí jejích následků. Snad všichni vzpomínáme na úzkost tíživé, mnohdy až bezradné situace. Následná vlna obrovské podpory, solidarity jednotlivců, firem, obcí, měst i dalších institucí nejen z Česka byla duševní obranou a motivací pro započetí okamžité nápravy následků katastrofy. Drobné prohřešky a vychytralosti jednotlivců jsou již povětšinou zapomenuty.
Vzhledem ke geomorfologii, členění a reliéfu našeho území povodně historicky byly, jsou a budou přirozeným důsledkem životních cyklů naší planety Země. Vždy nám připomenou sílu Přírody oproti nicotnosti lidského bytí, na nás je, naučit se v prvé řadě toto respektovat a teprve následně provádět smysluplná preventivní opatření pro zmírnění jejich následků.
Jednou z větších staveb, která se u nás v této souvislosti již podařila, je dokončená protipovodňová hrázka ve Vísce. Dalším navazujícím krokem je stavba suchého poldru na Krčeleckém potoce chystaná v roce 2016, kterou opět za podpory státu investuje s.p. Povodí Labe. Velká povodeň v roce 2010 jistě napomohla v nahlížení na povodí Smědé v širším úhlu pohledu, a to minimálně v rámci celého Frýdlantska. Výsledkem je v současnosti tvořená Podkladová analýza pro následnou realizaci protipovodňových opatření mikroregionu Frýdlantsko, kterou solidárně podporují i obce mikroregionu, kterých se povodně přímo netýkají. Spolupodílí se i Liberecký kraj.
Funkční je bezdrátový systém včasného varování a několikrát bylo již užito pořízené materiálové zajištění přímé ochrany před povodněmi.
V rámcovém shrnutí velké povodně je třeba zmínit následné opravy páteřních komunikací a zvláště pak zcela zničených mostů, které nám jistě díky své dimenzi a fortelnému provedením vydrží dlouhodobě. 

Dub ochránce ve Višňové.

Důsledkem povodně se udál silný příběh Stromu roku 2013, kterým je „Dub Ochránce“ v osadě Víska, který zaujal nejen místní obyvatele, ale také celou naší republiku.Závěrem zopakuji slova tehdejší starostky Mgr. Marie Matuškové uvedená na konci prezentace povodně 2010 zveřejněné na webových stránkách Obce Višňová /  „Přijďte někdy k nám, zase u nás bude hezky …prostě musí.“ 

Všem, kteří jste nám pomohli a pomáháte i nadále ze srdce děkujeme.    

Tomáš Cýrus, starosta 

ŽANDOV

Rozsah povodňových škod na majetku obce: cca 1 700 tis. Kč (poškozené propustky, dešťové kanalizace, drobné mostky, povrchy místních komunikací. Rozsah povodňových škod na majetku soukromém: zaplavené přízemí dvanácti domů a celé zahrádkářské kolonie. Náklady na prováděné zabezpečovací a záchranné práce, uložené povodňovým orgánem obce: 50 tisíc Kč.  

Zbyněk Polák, starosta

Žandov