Musí to být, shodli se odborníci na podpoře odborného školství v LK
- 01. 04. 2009 00:00
[id:7789|autor:Mgr. Langer Jiří|email:jiri.langer@kraj-lbc.info|telefon:485 226 302|mobil:|aktualizace:]
Diskusní kulatý stůl se uskutečnil v sídle Libereckého kraje, ktzerý byl věnován podpoře odborného vzdělávání. V rámci tohoto setkání seznámili členové Pracovní skupiny pro podporu odborného vzdělávání (zkráceně Pracovní skupiny TECHyes) v čele s Radkem Ciklem, náměstkem hejtmana Libereckého kraje pro resort školství, mládeže, tělovýchovy a sportu, odbornou veřejnost s kampaní TECHyes v její nové rozšířené podobě.
„Kampaň jednak rozšířila svou personální základnu vytvořením Pracovní skupiny TECHyes a ve svém programu se nadále nebude zaměřovat pouze na úzce vymezené vzdělávání v technických oborech, ale zahrne pod sebe podporu veškerého odborného vzdělávání.,“ uvedl radek Cikl.
Pracovní skupina TECHyes hodlá podle něj v nejbližší době navázat dalšími aktivitami na podporu odborného vzdělávání. Kromě dalších kulatých stolů věnovaných např. problematice odborného vzdělávání v mateřských školách se jedná o Spanilou jízdu TECHyes určenou pro výchovné poradce základních škol, která zavítá postupně do všech okresních měst Libereckého kraje.
Kampaň TECHyes navštíví nejprve Jablonec nad Nisou (15. 4. 2009), dále Českou Lípu (20. 4. 2009), Semily (20. 5. 2009) a první kolo svého putování zakončí v Liberci (4. 6. 2009). V polovině května proběhne TECHyes den pro holky zaměřený, jak už název napovídá, na dívky.
Dále bylo u kulatého stolu představeno Sedm pilířů podpory odborného vzdělávání v Libereckém kraji jako stěžejní dokument kampaně TECHyes.
Pět diskusních skupin, v nichž se sešli členové Pracovní skupiny TECHyes, ředitelé středních a základních škol Libereckého kraje, zástupci obcí i zaměstnavatelů, měly šanci vyjádřit se k pěti pilířům podpory odborného vzdělávání, vznést své požadavky, připomínky a podněty.
Diskusní skupina projednávající první pilíř Gramotnost pro trh práce se vyslovila pro vhodnost pořádání výletů pro žáky základních škol za technikou např. do výrobních provozů, pořádání dnů otevřených dveří na středních školách pro žáky základních škol s možností vlastníma rukama vytvořit něco hmatatelného, co si budou moci odnést domů. Dále se skupina shodla na nezbytnosti zapojení zaměstnavatelů do tvorby školních vzdělávacích programů a také vytvoření takových podmínek, které žáku umožní získat jak výuční list (3 roky), tak i v rámci následného nástavbového studia (2 roky) maturitu v oboru.
Skupina Hlas pro dívky se jednoznačně dohodla na nutnosti vést dívky k pozitivnímu přístupu k odbornému vzdělávání, čemuž stále brání společenská klišé a z nich pramenící vliv rodičů. Poukazuje např. na období válek, kdy nebyl dostatek práceschopných mužů a ženy dokázaly mužskou práci uspokojivě zastat. Diskusní skupina hodnotila vliv školního prostředí na dívky od mateřských po střední školy. Již v mateřských školách se vytváří vztah k technickým profesím, vhodné je tudíž zapojení tohoto segmentu regionálního školství do programu. Na základních školách je podceňována polytechnická výchova, vzdělávání není vedeno správnými metodami a stále přetrvává výuka formou předávání dat. Na středních školách by se mohlo zdát, že je již pozdě. Vztah k odbornému technicky orientovanému vzdělávání se vytváří
v ranějším věku, nicméně ještě zde je možné směřovat postoje dívek. Pokud se dívka rozhodne pro studium na technicky zaměřené střední škole, může i tato samotná škola pozitivně působit na její profesní směřování ve smyslu preferování techniky, a předejít tak situaci, že se dívka nakonec rozhodne opustit tento obor. Nelze opomíjet ani spolupráci středního a základního školství.
Problematikou Správné volby se zabývala třetí diskusní skupina, jejíž závěry varují před středními školami poskytujícími všeobecné vzdělávání, zvláště víceletými gymnázii. Takto profilované školy způsobují odliv intelektuálně zdatnějších dětí na úkor nepopulárních technicky zaměřených škol. Skupina se rovněž vyslovila pro uspíšení doby rozhodování mladého člověka o další profesní dráze, a to již na konec 1. stupně základní školy. Pozornost by měla být rovněž upřena na zákonné zástupce dětí, kteří mají možnost ovlivnit rozhodnutí svého potomka, pokud za něj rovnou nerozhodují. Předpoklady dítěte pro jeho studijní a profesní zaměření by měly být posuzovány průběžně jak prostřednictvím hodnocení od pedagogů, tak i pomocí profitestů a konditestů. V neposlední řadě se vyslovila pro vhodnost užití TV spotů propagujících řemesla různými způsoby a při rozličných příležitostech.
Diskusní skupina Škola pro budoucnost hodnotila především míru připravenosti pedagogických pracovníků na výkon svého povolání a systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Diskusní skupina poukázala na to, že ne všechny pedagogické fakulty poskytují studentům dostatek praktické přípravy, která by korespondovala s realitou ve škole. Učitelé odborného výcviku by měli disponovat dostatečnými praktickými zkušenostmi v oboru, který vyučují, nabytými přímo v provozu firmy. Tato odbornost by měla být u učitelů odborného výcviku významnější než samotná pedagogická příprava. Další vzdělávání pedagogických pracovníků by mělo být povinné pro všechny a nespočívající pouze na principu dobrovolnosti, který nemotivuje. Dále by měly být do tohoto procesu zapojeni zaměstnavatelé a DVPP by mělo být utvářeno tzv. na klíč, tedy poskytující prostor samotným pedagogickým pracovníkům, aby formulovali své požadavky na své další vzdělávání.
V diskusi vedené poslední skupinou nad tématem Bez zaměstnavatelů to nepůjde převládl názor potvrzující nutnost zintenzivnění spolupráce sféry vzdělávání a sféry zaměstnavatelů a de facto potvrdila závěry naznačené u skupiny debatující Gramotnost pro trh práce. Jedná se o přizpůsobení školních vzdělávacích programů profilu absolventa, zajištění participace zaměstnavatelů na výchově budoucích zaměstnanců, otevření provozů žákům a pedagogům, otevření škol odborníkům ze zaměstnavatelské sféry.
Dalšími pilíři jsou: Rozhodování o budoucnosti se vyslovuje pro nutnost zabezpečit do budoucna konkurenceschopnost kraje, a to mimo jiné zajištěním kvalitního vzdělání občanům kraje s přihlédnutím k oborové vyváženosti absolventů. Sedmý pilíř – Za jeden provaz – zdůrazňuje nevyhnutelnost provázání a propojení veškerých aktivit nejen na úrovni výše zmiňovaných subjektů, nýbrž na regionální i celostátní úrovni.