Severočeské muzeum v Liberci vystavuje vzácný renesanční církevní oděv

Poutavým souborem sbírky textilu Severočeského muzea je mimo jiné kolekce takzvaných parament, tedy kněžského oblečení, které se používá při římskokatolické liturgii neboli bohoslužbě.

Zahrnuje pluviály, dalmatiky a kasule včetně doplňků, jimiž jsou manipuly, štoly, vela a bursy a ojediněle i takové drahocennosti, jakými jsou biskupská mitra, pontifikální střevíce a rukavice.

„V naší sbírce textilu v Severočeském muzeu je řada oděvů, které si laik neumí zařadit nebo o nich ví jen velmi málo. Do této kategorie patří zcela jistě i kněžské oděvy. Právě výstava pomůže zájemcům se zorientovat,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Jedním z nejvzácnějších kusů tohoto souboru je dalmatika pocházející z Itálie z kolekce Simonetti z druhé poloviny 15. století. Dalmatika prezentuje typ liturgického roucha, které při bohoslužbách obléká jáhen v římskokatolické, řeckokatolické a pravoslavné církvi a vyvinula se z římského měšťanského oblečení. Její střih ve tvaru písmene T připomíná tuniku, jež se obléká otvorem přes hlavu a případně se v bocích stahuje tkanicemi.

„Dalmatika z kolekce Simonetti je aktuálně umístěna v expozici nazvané Krása a užitek a návštěvníci mohou obdivovat vynikající polohedvábný figurální vzor, nazývaný florentská borta,“ popsala předmět kurátorka Adéla Pomothy.  Tkaná scenérie ve středu dalmatiky zobrazuje skaliska, cypřiše a kostel, v popředí pak klečí svatý František se stigmaty a s rukama pozdvihnutými k nebi hledí směrem k andělovi. „Napravo leží bratr Františkán, který si pravicí zaclání oči upřené vzhůru k andělovi,“ doplnila kurátorka.

Dalmatika je unikátním příkladem zacházení s vzácnými textiliemi poskládanými z drahých sametů a bort, které byly mnichy v klášterech opakovaně  záplatovány a opravovány. Poškozené liturgické oděvy se také běžně doplňovaly novějšími materiály a tento trend trval až do počátku 20. století.

„Na přední straně dalmatiky je našitá malá záplata v podpaží, její zbytek je zachován také na rukávu pod tkaninou s figurálním vzorem. To je jeden z mnoha příkladů úprav dalmatiky. Zachovaly se také četné hrubě šité opravy, procházející skrze samet i podšívku,“ upřesnila Vendulka Otavská, akademická malířka, která v roce 2020 dalmatiku restaurovala v rámci projektu Záchrana pokladů ze sbírek Severočeského muzea v Liberci za finanční podpory Krajského úřadu Libereckého kraje.