Zdá se, že používáte prohlížeč, který nepodporuje dnešní standard pro zobrazování obsahu na webu. To může způsobit, že některé části webu nemusí fungovat správně. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, který současné standardy splňuje.

Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte web Libereckého kraje. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Přeskočit navigaci a přesunout k obsahu

Upozornění

Hlavní pokladna v 10. patře je od čtvrtka 4. 7. do pondělí 15. 7. včetně UZAVŘENA.  Správní poplatky v hotovosti bude výjimečně možné složit v kanceláři č. 1017 nebo 1018. Platby je možné posílat i elektronicky na bankovní účet Libereckého kraje. Pokladna bude pro klienty znovu k dispozici od úterý 16. 7. 2024. Od července se také změní přestávka v rámci pokladních hodin (nově 11:00–12:00), otevírací doba od 1. 7.: pondělí:   8:00–11:00 | 12:00–17:00 úterý: 8:00–11:00 | 12:00–14:00 středa: 8:00–11:00 | 12:00–17:00 čtvrtek: 8:00–11:00 | 12:00–14:00 pátek: 8:00–11:00 | 12:00–14:00

Přeskočit obsah stránky a přesunout k patičce

2017

Pocty hejtmana 2017

Ladislav Bareš, in memoriam – za celoživotní přínos v oblasti hudby

Po základním vzdělání vystudoval Střední chemickou školu, ale jeho zájmy jednoznačně ovlivnila hudba, která byla jeho velkou láskou. Založil vlastní kapelu. Jako velmi schopný trumpetista dostal šanci hrát v orchestru Gustava Broma, ale koncem 2. světové války se vrací zpět do rodného města, aby se po krátké době, v roce 1946 odstěhoval s několika muzikanty do Liberce, kde se začal naplno věnovat hudbě až do konce svého života. Založil velký orchestr s názvem „Astra“. V letech 1952–1954 začíná účinkovat na tanečních večerech v kavárně Nisa. V roce 1958 začíná účinkovat i v bývalé NDR a od roku 1960 také v Polsku. V roce 1956 začíná tradice každoročních libereckých výstavních trhů, k nimž patřily neodmyslitelně kulturní a hudební programy. Taneční produkce orchestru začínala na Střelnici a v České Besedě, později se orchestr přestěhoval do sálu v Lidových sadech, kde působil nepřetržitě neuvěřitelných 40 roků. Velkou událostí byl v roce 1990 dopis Waldemara Matušky ze Spojených států, ve kterém žádá pana Bareše o spolupráci na přípravě koncertu při jeho návratu ze zahraničí v pražské Lucerně. Ten se uskutečnil 6. 3. 1990.

prof. Dr. Ing. Zdeněk Kůs – za celoživotní přínos v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání

Výrazně přispěl k popularizaci technických a přírodovědných oborů mezi dětmi a mládeží.  Zasloužil se o rozvoj Technické univerzity v Liberci v oblasti investic. Univerzita získala moderní zázemí pro zaměstnance i studenty, jeho zásluhou byla otevřena univerzitní mateřská školka. Zasadil se o dobrou spolupráci univerzity s Krajským úřadem Libereckého kraje (spolupráce při vybudování a provozu Inovačního centra – podnikatelského inkubátoru Libereckého kraje). Profesor Kůs má také velkou osobní zásluhu na tom, že v Liberci vznikla nová Fakulta zdravotnických studií. Podpořil rovněž snahu liberecké nemocnice získat statut výzkumného pracoviště, který Rada vlády pro vědu, výzkum a inovace schválila letos v lednu. Zasadil se také o to, aby Technická univerzita v Liberci začala vyplácet první stipendia sociálně slabým středoškolákům.

JUDr. František Novosad – za celoživotní přínos v oblasti zachování tradičního řemesla v regionu

JUDr. František Novosad celý svůj pracovní život působil ve sklářství. V roce 1967 nastoupil do tehdejšího národního podniku Lustry Kamenický Šenov, dnešní Preciosa Lustry, kde pracoval na různých pozicích od foukače skla až po obchodního náměstka až do roku 1990. Po vyučení foukačem skla vystudoval střední průmyslovou školu sklářskou v Novém Boru. Při práci získal titul doktora práv. V roce 1987 byl z politických důvodů odvolán z funkce obchodního náměstka. Nicméně sametová revoluce již byla za dveřmi a František Novosad začal soukromě podnikat. V roce 1993 koupil Sklárnu v Harrachově, kterou vlastní dodnes. V dobách krize českého sklářství přistavěl ke sklárně minipivovar, a rozhodl se naplno zpřístupnit celý areál sklárny turistům. Pivo vaří již 15 let a jeho světlý ležák František získal řadu ocenění. V areálu sklárny také zbudoval pivní lázně, které slouží návštěvníkům již 10 let. Za pozornost také stojí založené muzeum skla v areálu sklárny. I muzeum je vedle sklárny a pivovaru hojně navštěvováno turisty. Což ostatně potvrzuji i jejich počet v minulém roce, kdy jich přijelo na návštěvu celého areálu 65 000.

Vlastimil Pospíchal – za celoživotní přínos v oblasti sklářství

V otcově dílně se nejprve vyučil brusičem skla, později se věnoval rytectví a výtvarným návrhům. Po druhé světové válce nastoupil do borské průmyslové školy sklářské jako učitel rytí skla. V této době si soustavně doplňoval své vzdělání. Výuce odborných sklářských předmětů a technickým experimentům zasvětil svůj život. Když pro výuku chyběly učební pomůcky, začal je vyrábět. Jako pedagog působil také ve sklářských ateliérech na univerzitách v kanadském Québecu a Tunisu. Prošel jak výtvarným, tak technologickým školením u nás i v cizině, ovládá pět světových jazyků. Je autorem prvních poválečných učebnic sklářské technologie a celé řady učebních pomůcek. Mezi jeho žáky patřily i takové osobnosti českého sklářství jako Jiří Harcuba, Karel Rybáček a Oldřich Lípa. Vlastimil Pospíchal je držitelem sedmi patentů z oblasti sklářské technologie. Nejvýznamnějším je sklářský pantograf, který se v průmyslové výrobě využívá od 60. let dodnes. Pantografy byly používány již dříve v různých oborech. Tento však, díky své unikátní konstrukci, eliminuje odchylky od předlohy a umožňuje přenášet kresbu v několika měřítkách současně, přičemž od každého měřítka lze pořizovat jednu nebo více kreseb zároveň. Další patenty se převážně týkají zušlechťování a zdobení skla. Umožňují např. zatavování dekorů do skla, dosažení nejrůznějších struktur a barevných odstínů.

Sergej Solovjev – za celoživotní přínos v oblasti boje za svobodu

Roku 1947 se spolu s Vladimírem Čepelkou (oba byli skauti) zapojil do zpravodajské činnosti pro USA – na vojně byl přidělen k obrannému zpravodajství a odtud varoval ty, kteří měli být zatčeni, předával plány vojenských objektů, informoval o připravovaných čistkách. V květnu 1948 byl zatčen a vyšetřován v pověstné mučírně na pražské Loretě v „Domečku“. Byl odsouzen k trestu smrti za vojenskou velezradu a konspiraci, rozsudek byl ale zmírněn na doživotí. Na amnestii roku 1960 by l propuštěn. Je autorem knihy Temno, která zachycuje konkrétní osudy statečných a perzekuovaných lidí v padesátých letech v regionu Turnova a Semil. Je dlouholetým předsedou Konfederace politických vězňů v Semilech. 

Ervín Šolc – za celoživotní přínos v oblasti česko-německé spolupráce

Pochází z česko-německé rodiny. Za války sloužil u wehrmachtu, dostal se do Itálie, kde skončil v americkém zajetí, odkud utekl. Domů z války se vrátil až v červnu 1947, právě na své 20. narozeniny, bez státní příslušnosti a znalosti češtiny. Požádal o občanství a musel narukovat na českou vojnu. Později pracoval jako účetní. Do roku 1989 ho pronásledovalo podezření, že je americký špion. V roce 1991 uspořádal v Liberci první Česko-německé dny zvané Dialog, které se od té doby konají pravidelně. Zasloužil se o pestré partnerství mezi městy Libercem a Augsburkem. Z finančních prostředků nadace Hermanna Niermanna obstaral dotace pro sociální potřeby organizací v libereckém regionu v celkovém objemu přes 40 milionů korun. Dotace pomohly modernizovat domovy důchodců ve Vratislavicích nad Nisou, Českém Dubu nebo Frýdlantu. V roce 1992 založil Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a Slezsku, 17 let stál v jeho čele ve funkci prezidenta nebo zástupce prezidenta. Je nositelem Spolkového kříže za zásluhy o německou menšinu a vztah obou zemí po roce 1989, medaile Adalberta Stiftera a od roku 2017 Medaile města Liberec.

MUDr. Vladimír Zikmund, CSc. - za celoživotní přínos v oblasti vědy, výzkumu a lékařství

Odborník, epidemiolog světového formátu, který mezi lety 1964 až 1988 v mnoha zemích Afriky a Asie pomáhal potírat nejen pravé neštovice, ale i třeba průjmová onemocnění či AIDS, a hlavně také pomáhal v těchto zemích se zaváděním jednoho z největších objevů medicíny – očkování. Doktor Zikmund publikoval přes 30 odborných článků v československých, českých i zahraničních vědeckých časopisech, během svých návratů do Československa a do Liberce přednášel na konferencích, věnoval se mladým kolegům a po celou dobu v období let 1951 až 1980 byl i přednostou odboru epidemiologie na KHS v Liberci.

Přeskočit patičku a přesunout na konec stránky Zpět na začátek stránky