Extáze svatého Františka v obrazech Jana Jiřího Hertla a Pavla Roučky

Muzeum Českého ráje v Turnově na podzim připravuje společně s Městskou knihovnou rozsáhlý přednáškový cyklus na téma 1918 - 2018. To není jediná novinka. V září připravují zajímavý program. Od čtvrtka 20. září se zájemcům zpřístupní nová výstava s názvem Extáze sv. Františka v obrazech Jana Jiřího Hertla a Pavla Roučky. Do přednášky Jiřího Sajbta inspirované 550. výročím bitvy u Turnova se zájemci zaposlouchají o den dříve. Další díl z přednáškového cyklu se v Kamenářském domě koná 26. září.

Výstava Extáze sv. Františka v obrazech Jana Jiřího Hertla a Pavla Roučky není konfrontací v pravém smyslu slova, neboť díla obou malířů spolu dobře koexistují. Hertl nás barvitě a oklikami vede k pointě, kterou pak Roučka shrne do koncentrovaného malířského gesta. A dnešní divák? Pokud předsudky ke starému, nebo naopak modernímu umění, předem neuzavřel své srdce, přijme je oba.

V polovině 80. let minulého století jsme začali s obnovou obrazů z turnovského františkánského kláštera, které byly po internaci klášterních bratří převezeny do Muzea Českého ráje v Turnově. Mezi jinými to bylo i pětadvacet lunet z klášterního ambitu s výjevy ze života zakladatele řádu Františka z Assisi. Pro klášter, obnovený po požáru v roce 1707, je vytvořil turnovský malíř Jan Jiří Hertl (cca 1670–1734). Po mariánském souboru, obrazech řádových světců, a oltářních plátnech pro klášterní kostel tak dokončil malířskou výzdobu konventu, která je cenným autentickým dokladem tvorby provinčního barokního mistra, jenž se spolu se sochaři Jelínky z Kosmonos podílel na výzdobě řady kostelů a kaplí fundovaných Marií Markétou z Valdštejna.

Turnovský malíř se přidržel podoby svatého Františka, kterou ve fresce Trůníci madony kodifikoval pro další generace Cimabue. Světec je na ní asketicky vyhublý, s tonzurou, výrazným ohnutým nosem a uhrančivýma očima, tak jak jej znali současníci a zaznamenal jeho řádový bratr Eliáš: „Dokud žil, vypadal docela obyčejně, a jeho tvář nebyla nikterak krásná.  Snad jediný úd neměl docela zdravý.”   

K rychlému splnění velké zakázky přizval Jan Jiří nejen svého bratra Rudolfa a syna Václava Jiřího, ale zřejmě i další pomocníky. Výtvarná kvalita lunet tak není vyrovnaná a někdy je zřetelně poznat, kde maloval sám Jan Jiří a kde ruka pomocníka. Předlohou mu snad byly grafické ilustrace některého z barokních Františkových životopisů. Proto občas figury světce působí poněkud toporně, zato v malbě dalších postav – Krista, Panny Marie, nebo zjevech andělů – prokazuje smysl pro ušlechtilou formu těla i líbeznost tváře, které obdivujeme v jeho starším mariánském cyklu. Co na Hertlově malbě zaujme ještě více, je vyslovená záliba v krajinných scenériích. Malíř v duchu barokního romantismu popisuje Františkovu domovskou krajinu Umbrie, jako by ji znal. Malebnou a současně dramatickou, vyžívá se v postižení atmosférických jevů nebo charakteristice vegetace. Odkaz “chudáčka z Assisi”, jenž je dnes díky svému vřelému vztahu k přírodě patronem ekologů, je však mnohem širší. Stejně tak bychom tu mohli citovat z jeho myšlenek o soužití lidského společenství, o nezištnosti, skromnosti, obětavosti, pokoře, potřebě a síle víry.

Jeho odkaz je inspirativní i pro současné umělce, mezi nimi také malíře Pavla Roučku. Setkání s těmito Roučkovými kompozicemi následovala vzápětí myšlenka konfrontovat oba malíře, spřízněné přes vzdálenost tří století stejným respektem a náklonností k nejpopulárnějšímu mezi svatými. Z Hertlova souboru jsme vybrali obsahově i výtvarně nejzávažnější malby, současně klíčové epizody Františkova života, v nichž světec v extatickém vytržení komunikuje a splývá s Kristem. Turnovský malíř podal tyto situace vypravěčsky bohatým stylem s množstvím detailů umocněných požitkem z barokního malířského řemesla. K nim Roučka přiřadil tematické pandány ze své dřívější tvorby a namaloval několik nových pláten. Expresivním způsobem oproštěným od jakékoliv popisnosti, a tak vlastně bližší Františkovu konkrétnímu přímému vyjadřování zachycuje intenzivní duchovní prožitek až k extatickému vyvrcholení:  „Ať uchvátí, prosím, Pane, ohnivá a sladká moc tvé lásky mou duši...“ souzní s jeho nejstarší zaznamenanou modlitbou.

Výstava je v Muzeu Českého ráje v Turnově ve Výstavním sále k vidění od 20. 9.  do 21. 10. 2018

Zdroj: Kurátor výstavy PhDr. Miroslav Cogan

Další akce v září: 

1918–2018 Přednáškový cyklus. „Pražský podzim“ – Počátky normalizace v Československu (srpen 1968 – srpen 1969). Přednáší PhDr. Zdeněk Doskočil, Ph.D. Muzeum Českého ráje v Turnově/ Kamenářský dům / 26. září / 18.00 hod. / Vstup zdarma.

Bitva u Turnova na pozadí vlády Jiřího z Poděbrad. Přednáška je inspirovaná 550. výročím bitvy u Turnova, která se odehrála ve dnech 2. – 5. června 1468 a jednalo se o největší válečné střetnutí, jaké Turnovsko zažilo. Bojových akcí, které byly součástí vleklého konfliktu kališníků s katolíky, se tu zúčastnilo na 14 000 mužů a byl jím silně zasažený celý region. Přednáší PhDr. Jiří Sajbt. Vstupné: 25,- Muzeum Českého ráje v Turnově / středa 19. září od 17.00 hod.

Ve statku i na pouti - Loutkářská pouť na Dlaskově statku. Návštěvníci tak budou moci zhlédnout nejen pestrou přehlídku loutkářských souborů na Loutkářské pouti, ale zároveň se seznámit s obřady a obyčeji, kterými naši předci děkovali za výdobytky úrody.  Loutkářská pouť bude oslavou 40. výročí založení Loutkářského souboru Na Židli z Turnova. Dlaskův statek Dolánky u Turnova / pátek 28. 9. / 10.00 hod.