Náměstek hejtmana Radek Cikl a radní Jaroslav Podzimek navštívili myslivce a lesníky v Hejnicích

Patron lovu a myslivců Hubert přijel v  pátek 4. listopadu do Hejnic se svou družinou. 

Již popatnácté tu Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant, pobočka Hejnice, uspořádala Svatohubertskou jízdu k uctění svatého Huberta, kterou zahájili náměstek hejtmana LK Radek Cikl a radní Jaroslav Podzimek (oba ČSSD), kteří slavnost navštívili jako zástupci zřizovatele pořádající školy.

Po jízdě městem se tradiční mše a posvěcení úlovků zvěře opět odehrály v bazilice Navštívení Panny Marie, která má od letošního září nového faráře.

„Tato tradice se mi velmi líbí a jak dokládá návštěvnost veřejnosti, lze Svatohubertskou slavnost zařadit mezi oblíbené tradice zdejšího kraje,“ uvedl náměstek hejtmana.

 „Svatohubertské slavnosti jsou myšleny  jako hold patronu myslivců. Cílem akce, kterou hejničtí poprvé uspořádali již v roce 1992, je poděkovat za práci všem, kteří se starají o přírodu, les i lesní zvěř,“ doplnil radní.

Tradiční akci pořádá Liberecký kraj, Regionální agrární rada Libereckého kraje, Okresní agrární komora Jablonec nad Nisou, Liberec, SŠHL Frýdlant a Mezinárodní centrum duchovní obnovy Hejnice.

Něco málo z historie:

Svatý Hubert
Žil na přelomu 7. a 8. století. Pocházel ze šlechtické rodiny v Akvitánii. Jeho největší zálibou byly hony. Oženil s Floribannou, dcerou Dagoberta a byl v manželství šťasten. Podle legendy jeho manželka zemřela na Velký pátek při porodu syna. Hubert z toho byl nešťastný a aby na to nemusel myslet, vyjel si ještě toho dne na lov. V lese spatřil velkého jelena, jemuž mezi parohy zářil kříž a uslyšel hlas, varující ho, že je na cestě vedoucí do pekla. Na Huberta zjevení mocně zapůsobilo, rozhodl se obrátit na lepší cestu a stát se knězem. 


Huberta má za svého patrona a také za vzor myslivecký řád, který v roce 1695 založil František Antonín hrabě Špork.

Historie na naší škole:

Jak to tak bývá,  nikdo ve škole není již schopen určit datum první „Hubertské jízdy"

Jisté je, že u zrodu této tradice stál pan Milan Pecháček, dnes již bohužel zesnulý, který dlouhá léta pracoval na naší škole jako vychovatel. Ten po krátké „špionáži" v lesnické škole ve Šluknově zahájil tuto tradici, která byla v počátcích spíše komorního rázu  a průvod městem byl daleko skromnější, než je tomu dnes. Přesto byl základní kámen položen. Pokračovatelem byl pak pan Jiří Sedláček (zvaný „rejža"), který povýšil jízdu na téměř divadelní představení s přesným řádem, doplněnou pasováním na myslivce a Hubertskou mší v hejnickém kostele. V současné době pokračuje v udržování této tradice spolu s početným organizačním výborem pan Jiří Hovorka.

Rád bych ještě z historie Hubertské jízdy vzpomenul dvě příhody, které dokreslují, že organizace není nic snadného a mohou se vyskytnout i nečekané situace.

• Velkým problémem bylo v počátcích zajištění koní, které táhly vůz s trubači městem. Pan Pecháček měl zajištěný pár koní místního lesního dělníka, který s nimi prováděl soustřeďování dříví. Dochvilnost nepatřila k jeho velkým ctnostem a koně se také do tažení kočáru příliš nehrnuly.
  Tehdy se zapřahalo na poslední chvíli, nervozita organizátorů se přenesla na koně a ty se po výjezdu z areálu školy daly do nekontrolovatelného trysku po hlavní ulici. Část trubačů popadala hned při zběsilém přejezdu kolejí a zbytek poté, co kočár narazil jedním kolem do dopravní značky a došlo k utržení oje i s přední nápravou. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale další rok nasedali trubači na vůz velmi obezřetně a s nedůvěrou.
• Druhá příhoda se odehrála při zastávce před zdravotním střediskem, kde se při slavnostní střelbě podařilo brokovým nábojem přestřelit telefonní drát a zdravotní středisko  bylo bez telefonního spojení. Naštěstí jsme malé městečko a „telefoňáci" to opravili ze známosti.