Náměstek hejtmana Radek Cikl: Sociálně patologickým jevům je třeba cíleně předcházet

V souvislosti s chystanými změnami ve školské síti a se záměrem soustřeďování škol do větších celků, se díky panu poslanci Skokanovi na veřejnosti opět objevila debata o vlivu velikosti školy na sociálně patologické jevy mezi dětmi a mladistvými. Zastánci větších škol hovoří o snazší ekonomické soběstačnosti větší školy, široké oborové nabídce, kterou taková škola může poskytnout, o žádoucí prostupnosti mezi obory, možnosti zaměřit se na kvalitu výuky, nejen na zajišťování těch „nejnutnějších“ potřeb a v neposlední řadě také o centralizaci vědění a zvyšování konkurenceschopnosti dětí. Naopak odpůrci hovoří o anonymitě velkých škol a zvyšujícím se riziku sociálně patologických jevů mezi mladými lidmi.

Položme si ale otázku, která škola je „malá“ a která je už „velká“ a jaký vliv skutečně tato velikost na rizikovost prostředí má? Školy jsou ze zákona povinny realizovat aktivity primární prevence sociálně patologických jevů. V České republice fungujekvalitní systém prevence rizikového chování. Ten je postaven na školních a okresních metodicích a krajském školském koordinátorovi prevence. Odpovědnost ale leží především na bedrech ředitele a pedagogů dané školy. Významnou roli zde sehrává klima školy bez ohledu na její velikost. Lze si celkem snadno představit, že sociálně složitá situace vznikne na malé škole stejně tak jako na větší. Vzhledem k tomu, že více než polovina středních škol v Libereckém kraji nedosahuje ani hranice 400 žáků, nemůže zde být o velikých školách řeč. Poněkud cynicky by se dalo konstatovat, že z hlediska výskytu sociálně patologických jevů jsou nejméně rizikové ty školy, do kterých nechodí žádné děti. A Liberecký kraj se dnes nechystá vytvářet nově nějaké megaškoly o mnoha tisících žáků, jak to plánovala minulá rada kraje pod vedením ODS. Nicméně ani průzkumy, které se této problematice v minulosti věnovaly, neprokázaly závislost mezi velikostí školy a mírou sociálně patologických jevů.

Za samotnou realizaci preventivních aktivit tedy zodpovídá vedení školy. Zařízení mají vypracované postupy, jak reagovat při výskytu rizikového chování. Pokud jsou nastavena opatření proti výskytu patologických jevů správně, dochází k jejichvýraznému omezení a to bez rozdílu velikosti školy. Klíčem k omezení rizikového chování mládeže je tedy ustavičná práce na budování klimatu školy a vhodné zacílení preventivních aktivit, nikoliv pouhé snižování počtů žáků ve školách.

Bc. Radek Cikl, náměstek hejtmana Libereckého kraje (ČSSD)