Tento týden končí v Severočeském muzeu výstava fotografií Alfonse Muchy

Nestihli jste se zastavit v Severočeském muzeu v Liberci (Masarykova třída), které zřizuje Liberecký kraj, na výstavě, odhalující druhou - fotografickou - tvář Alfonse Muchy?

Pro návštěvníky je tu totiž připravena přesně DNES  8. února od 17:00 hodin komentovaná prohlídka s výkladem samotného kurátora výstavy Zdenka Hrabáka.

„Poslední možnost návštěvy je pak neděle 12. února, kdy výstava končí,“ upozorňuje náměstkyně hejtmana LK Lidie Vajnerová (SOS).

ALFONS MUCHA

FOTOGRAFIE Z ATELIÉRU

Jak je již z názvu patrné, aktuální výstava v Severočeském muzeu představí Alfonse Muchu (1860–1939), pravděpodobně nejznámějšího českého umělce ve světě, nejen tak, jak je všeobecně vnímán a uznáván, tedy jako mistra dekorativního ornamentu a brilantního malíře, ale nezvykle i jako výrazného fotografa. Zájem o Muchovo dílo, oživený jednak stopadesátým výročím jeho narození v loňském roce, jednak nedůstojným sporem o umístění cyklu pláten Slovanská epopej, reflektovalo s většími či menšími ambicemi hned několik výstav doma i v zahraničí. Ve víru znovu rozpoutaných sporů o jeho umělecký odkaz, kdy na straně jedné je až nekriticky veleben a na straně druhé stejně zarputile odmítán, je však právě Muchova fotografická tvorba neprávem opomíjena a jakoby přehlížena, přestože ho i v tomto oboru můžeme považovat za skutečného průkopníka, zejména co se žánru aktu týče.

Jistá nechuť teoretiků zabývat se více Muchovým fotografickým dílem snad historicky pramení z toho, že fotografie mu nikdy nebyla "uměleckým" oborem, ale pouhým prostředkem k zachycení momentálního okamžiku; poloh, výrazů a gest modelů, se kterými dále pracoval již jako malíř. Snad právě pro tento moment se zdají být jeho fotografie statické a naaranžované, ale za objektivem vždy stál Alfons Mucha, malíř. Tak jsou jeho snímky více fotografickými obrazy na pomezí dokumentu než živými fotografiemi majícími prvoplánově umělecké ambice.

S fotografováním modelů a ateliérových kompozicí začal Mucha velmi záhy, nejspíš již ve Vídni kolem roku 1880, tedy v době, kdy fotografie byla víceméně novým oborem zobrazování, a prakticky se jí věnoval až do konce 20. let 20. století, zvláště intenzivně pak v období vzniku Slovanské epopeje, tedy mezi lety 1912-1926. Šťastnou shodou okolností, i péčí Jiřího Muchy, zůstaly desky a negativy, které si Mucha také sám vyvolával, v rodině zachovány a mohly být znovu vykopírované.

Právě jednu z několika málo takto vzniklých kolekcí, jež čítá zhruba šedesát fotografií, budou moci návštěvníci zhlédnout společně s originálními Muchovými plakáty ze sbírek muzea. Ač se některé z vystavených plakátů objevily již v minulosti na některých tematicky zaměřených výstavách, v úplnosti jsou veřejnosti prezentovány vůbec poprvé. Vedle patrně nejslavnějšího Muchova plakátu, kterým je "La Dame aux Camelias" z roku 1896, zaslouží obdiv také další reklamní, neméně impozantní plakáty nejen pro herečku S. Bernhardtovou a divadlo "Théâtre de la Renaissance". Právě zde mohl Mucha plně uplatnit a k dokonalosti dovést svůj grafický styl, založený na stylizaci převážně ženských postav zasazených do dekorativního rámce. Jako ilustrace Muchova všestranného nadání na poli užitého umění může sloužit také návrh gobelínu a koberce (pro účast firmy Ginzkey ve Vratislavicích n. N. na světové výstavě v Paříži 1900), který je zde vystaven společně se zmenšenou replikou téhož koberce vyvázanou při příležitosti 120. výročí založení firmy Ginzkey v roce 1963.

Bonusem výstavy je pak unikátní plastika podle návrhu A. Muchy s názvem "Dívčí hlava" vzniklá kolem roku 1900, která se návštěvníkům představí v prosinci v rámci permanentního cyklu Exponát měsíce.

Zdenek Hrabák