Všechno nejlepší, galerie!

Šedesát let je čas k bilancování. Oblastní galerie v Liberci již více než půl století připravuje výstavy, pořádá komentované prohlídky, doprovodné programy, vydává katalogy. Právě uplynulých šedesát let od založení galerie nyní připomíná „narozeninová“ výstava s příznačným názvem „Všechno nejlepší, galerie,“ na kterou převzala záštitu náměstkyně hejtmana pro kulturu Hana Maierová.

Netradičně pojatá instalace přibližuje útržky vzpomínek, významných i zdánlivě banálních událostí, které Oblastní galerii potkaly od jejího založení v roce 1953. Na jednom místě tak uvidíte fotografie slavných výstav a osobností, historické plakáty, pamětní knihy, zprávy z novin, ale třeba také úřední dokumenty, které mohou z odstupu desetiletí budit úsměv na tvářích.

Do přípravy výstavy se zapojili téměř všichni zaměstnanci galerie a pátrání v galerijním archivu vyneslo na světlo zajímavé dokumenty, oficiální i ty z běžného života zaměstnanců galerie. Zuzana Štěpanovičová přiblížila vznik galerie: „Již v roce 1945 bylo rozhodnuto, že se výtvarné sbírky Severočeského muzea oddělí od ostatních a že je zapotřebí pro ně vyčlenit samostatnou budovu. Správcem Městské sbírky obrazů se stal malíř a grafik Jaro Beran, který byl odpovědný také za zajišťování konfiskátů. Na jaře roku 1946 byla galerii přidělena její dnešní budova a již v srpnu téhož roku byla galerie otevřena. Přes doslova polní podmínky – galerie měla pouze dva pracovníky – se zde pořádaly výstavy a v roce 1949 se uskutečnily i první akvizice. V roce 1953 se galerie právně osamostatnila od své mateřské instituce a Jaro Beran se stal jejím prvním ředitelem.“

Po jeho odchodu do důchodu v roce 1958 na jeho místo nastoupila Hana Seifertová, která na léta strávená v galerii nedávno vzpomínala v Krajské vědecké knihovně. Za své úkoly si zvolila představovat české moderní a hlavně současné malířství i sochařství, zásadně rozšířit sbírku českého umění 20. století. Podařilo se jí ale vytvořit také sbírku starého nizozemského malířství. Postupně nechala zrekonstruovat celou budovu i zahradu galerie a upravit jižní křídlo pro proměnné výstavy. Značně rozšířila počet interních i externích zaměstnanců a dosáhla toho, že se galerie stala významným centrem kulturního a společenského života Liberce a celých severních Čech. Pro svůj občanský postoj v roce 1968 a v pozdějších letech však byla v roce 1970 odvolána.

S pravidelnou dokumentací výstav a vernisáží se začalo až v 80. letech. Z tohoto období se dochovalo množství fotografického materiálu. Ovšem doba nebyla nakloněna zajímavým výstavním projektů, vše muselo podléhat schvalování politické komise. Přesto se jako zázrakem podařilo uspořádat výstavu grafik zakázaného výtvarníka Vladimíra Boudníka. Dalšími důležitými výstavami byly skupinové prezentace současného umění v regionu, které připravovala Naďa Řeháková. Od 90. let se situace opět zlepšila, galerie se snažila navázat na bohatou výstavní i akviziční činnost započatou v 60. letech.

Způsob prezentace historie na časové ose dává možnost sledovat výměny ředitelů, počátky dlouhé tradice oblíbených doprovodných programů pro školy nebo si připomenout, kdy se v galerii uskutečnila první Muzejní noc. Na časovou osu jsou ale také zanesené významnější stavební úpravy budovy nebo změny zřizovatelů.

Prostřednictvím přípravy této výstavy se podařilo nashromáždit velké množství zajímavého materiálu, který snad bude při nejbližší příležitosti využit pro publikování.

Markéta Kroupová

T: 485 107 789, 724 834 547

E: marketa.kroupova@ogl.cz